„Nesouhlasím s tím co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat. “ Tohle údajně prohlásil jeden náramný myslitel, a já si na ten výrok pamatuji z doby těsně po listopadu 1989. Byl tenkrát dost populární, ten výrok, a mně se líbil. A líbí se mi do dneška.
S komunisty a jejich ideologií nesouhlasím. Považuji komunistickou myšlenku za jedno z nejhoršího, co se na této zemi kdy zrodilo. Je nelidská, proti lidské přirozenosti, jakákoliv její aplikace vždy znamenala chudobu, to v lepším případě, nebo války a spoustu mrtvých, to v horším případě. Nikdy jsem si nemyslel, že myšlenka komunismu je v podstatě správná, jen její realizace se nějak nepovedla. Kdepak. Nejen provedení, ale i ideje jsou pochybné.
Pokud ale někdo s komunismem souhlasí a tato myšlenka se mu líbí, je to jeho věc. Nebudu ho násilím přesvědčovat o opaku. Rád si s ním pokecám u piva, poslechnu si jeho argumenty, pomyslím si něco a nechám ho, ať žije v bludu. Z mého pohledu v bludu.
Nikdy by mě ani nenapadlo nějakou politickou stranu zakazovat kvůli ideologii. Nikdy by mě nenapadlo někoho odsuzovat podle myšlenek, s výjimkou, kdy nabádají k trestnému činu. Takže pokud si někdo myslí, že socialismus nebo komunismus je správný, je to jeho názor a ať si o něm blábolí od rána do večera. Pokud si někdo myslí, že patří k nadřazené rase, zpozorním, ale nechám ho žvanit, dokud nezačne vyzývat k násilí. Jakékoliv omezování svobody ostatních, to je ta hranice, za kterou bych nechtěl jít.
A tak když soudruh Vojtěch Filip, představitel politické strany a ideologie, kterou považuji za pitomou, pošle kondolenci do Severní Koreje, je mi to lhostejné. A trochu mě překvapuje, že to není lhostejné někomu, kdo si říká „Svobodný“ a někomu, kdo si říká „demokrat“.
A proto budu hájit právo člověka, kterým pohrdám, aby mohl svobodně říkat své názory. Aby mohl svobodně kondolovat komu se mu zachce. Moc prostředků k tomu hájení nemám, tak využiju aspoň těchto stránek. Protože pokud bych mu jakkoliv bránil, snížil bych se na jeho úroveň a na úroveň ideologie a přesvědčení, se kterým jsem nikdy nesouhlasil.
Z reakcí pánů Matějky a Pospíšila na mě padl velký smutek. „Vyjádření sympatií (k režimu v KLDR) tam ale je,“ míní ministr spravedlnosti. Co tam ale asi Filip měl napsat? „Upřímně lituji úmrtí masového vraha a ožebračovatele národa“?
Trestáním odlišných názorů tady, soudruzi, tu demograciji a lepčejší společnost nevybudujeme!
