Toho bych se nenadál, že se takového věku dožije. Vždyť v přepočtu na lidské roky by jí bylo 77. A to je u bulterierů opravdu vysoký věk.
Když jsem si ji pořizoval, všichni mě od toho odrazovali. Jak se o ni sám dovedu postarat, jak ji uživím, proč si ji pořizuju, k čemu mi to bude, ať si to rozmyslím, proč si raději nepořídím tohle nebo tamto… S odstupem času vidím, že to bylo nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat.
Lucina mi dala aspoň na pár let chuť do života. Donutila mě překonat překážky, o kterých se mi ani nezdálo. Díky ní jsem chodil denně na několik procházek a zažívali jsme spoustu dobrodružství. Byla mi věrnou parťačkou v hospodě (především venku na zahrádce), na cestách autem, na výletech.
Celý život byla dost pohodlná, než ji člověk vykopal na procházku, dalo to práci, ale o to více si pak venčení užívala. Nejraději ale měla gauč v kuchyni, odkud mohla koukat na televizi a pozorovat dění okolo.
Měla a má ráda lidi i psi. Z dětí je úplně paf, když se okolo ní motají, štěstím se celá třese. Jen by to mohlo být častěji, moc jich v jejím okolí není.
Člověku neublížila nikdy, se psem se poprala několikrát. Nebála se snad ničeho, ale tak ve věku devíti let se to změnilo a od té doby je vyplašená při každé bouřce nebo výstřelu. Což nechápu, dříve ji to nijak nevadilo. Hlot vrtochy stáří.
Zdravotně to s ní nebyla žádná sláva. Časem to dospělo tak daleko, že nemohla mít šťeňata, takže mi po ní nezůstane nic než vzpomínka, až se jednou odebere na psí věčnost. Ale to ještě potrvá… Teď je z ní líná psí bába. Baští léky, na procházky se jí chce ještě méně, než dříve, je mrzutá a zhoršuje se ji sluch a zrak. Ale když se nese večeře, to je zase bystrá a plná elánu.
Moc bulíků, obzvlášť těch čistokrevných s „papíry“, kteří by se dožili takového věku, není možná ani na světě, natož u nás.
Tak ti Lucino přeju všechno nejlepší k narozeninám.
Lucina, bulterierka jak má být
Tak všechno nejlepší přejem.